Přírodní zdroje
Oheň
Nejdůležitější z lidských potřeb a v arktické oblasti nejkritičtější je potřeba tepla. V tundře jsou chaty, které lze v nouzi použít jako přístřeší, a v některých jsou i kamna. Problém je s palivem. Ve vnitrozemí není prakticky možné ho doplnit, proto silně doporučuji spokojit se s tím, že chata chrání před počasím a nerozdělávat v kamnech oheň.
Naproti tomu na pobřeží lze téměř všude nasbírat naplavené dřevo. V některých oblastech (Grumantbyen, Colesbukta) se navíc povaluje na hromadách i uhlí zbylé po těžbě. Chaty v těchto místech je snadné zásobovat palivem. I při táboření při pobřeží je možné pomoci si ohněm. Rozdělávání ohně je na plážích povoleno. Pozor je třeba dávat tam, kde by mohla vzplanout tundra.
Naplavené dříví je dobré palivo. Pokud na rozdělání ohně nestačí třísky, lze při troše pozornosti najít smotky březové kůry (pochází nejspíš ze Sibiře). Mořské řasy nehoří.
Dřevo ve vnitrozemí je bezpečnější za palivo nepovažovat. Vzhledem k přísným zákonům o ochraně všech pozůstatků lidské činnosti starších než 1949, je vhodné podezřívat jakýkoliv kus dřeva, který není úplně zjevně mořem vyplavený. Policejní člun u vašeho tábořiště přistát může, a přestože se policisté chovají přátelsky a jejich zájem není nepříjemný, troufám si odhadnout, že při porušení zákonů by byli tvrdí. A porušení zákonů je i to, když v hromádce u ohniště leží kus dřeva z lodního vraku opodál na pláži nebo nedejbože past na lišky, která se 100 let válela támhle někde na tundře... Ta past by byla za 3000 EUR, jak zjistil jakýsi německý geolog...
Voda
Zdrojů pitné vody je na Svalbardu mnoho i přes to, že většina potoků teče z ledovců a jejich voda je tedy plná jemného kalu z jílovité morény. Všude jsou však k nalezení menší pramínky tekoucí vody, které jsou čisté.
V okolí Grumantbyenu a Colesbukty se silně doporučuje vodu převařovat. Vyskytl se v ní prý nějaký parazit zavlečený myšmi z ruin. Tato informace se údajně týká i potoka u Russanovovy chaty, který kolem žádných starých domů neteče.
Potrava
Pokud se po Svalbardu touláte, podnikáte dlouhé treky a jste prostě nezávisllí na městě, dojde na hlad. Arktické prostředí je náročné na výdej energie a v batohu je jídla vždycky málo. Není proto zdaleka od věci, občas doplnit svůj převážně sušený jídelníček z místních zdrojů. Rybolov zde není přijatelná cesta, řeky jsou ledovcové, tedy mrtvé, a v moři toho také moc není. Lov je prý možný, ale většinou je regulovaný a tím hrozí nebezpečí, že by mohl obnášet kromě nezanedbatelných problémů technických i potíže legální. Zbývá tak jen sběr, který skýtá dvě našimi výpravami prověřené možnosti - blešivce a houby. Biologové z české stanice zmiňovali i škeble, ale oni se na rozdíl od nás mohli potápět.
Blešivci
Blešivec je drobný korýš žijící pod kameny v pobřežních mělčinách. Jejich sběr je podmíněn odlivem, který mělčiny odhalí a blešivci se tak ocitnou bez možnosti mrštně uplavat poté, co je jejich kámen otočen. Prakticky vše, co se hemží pod právě odkrytým kamenem, jsou blešivci. Občas se tam připlete nějaký ploštěnec či jiná drobná havěť, ale ta se dá při troše pozornosti odstranit, nehledě na to, že by hotovému jídlu nejspíš neuškodila. Při troše cviku nachytá jeden člověk za hodinku množství dostatečné pro tří až čtyř člennou expedici.
Blešivce je třeba nejprve nalovit, potom ozmažit...
Je dobré dávat si pozor, aby se nám mezi blešivce nepřipletly kamínky z pláže. Rozhodně doporučuji kořist po nasbírání několikrát řádně propláchnout, přesypat do jiné nádoby a vždy při tom odstranit nečistoty, které v původní nádobě zbydou. Tahle filtrace je slabým článkem celého procesu, jedinou dobrou radu zatím máme: Neuspěchat to.
Vlastní příprava je pak jednoduchá. Prostě je osmažíme na oleji. Pravděpodobně by stačilo je vařit, to jsme ale nevyzkoušeli, oleje jsme měli dost. Velmi rychle zčervenají jako každý tepelně upravený korýš, není třeba je smažit dlouho.
Osmažené je zamícháme třeba do rýže, okyselíme listy šťovíčku a můžeme se pustit do jídla.
Osmažené blešivce pak zamícháme do připravené rýže nebo kuskusu. Nepochybuji, že by šli jíst samotní, v takovém případě je prostě třeba věnovat víc času sběru. Protože se v podstatě jedná o drobné krevety, hodí se k nim citrón. Místo něj s úspěchem použijeme nasekané listy šťovíčku, který na pobřeží roste hojně.
Jiné koření není třeba. Vyzkoušeli jsme jinak velmi populární česnek, ale ten nás jen připravil o příjemnou krevetovou chuť. Tohle jídlo vítaně zaplní žaludek, je chutné a dokonce i výživné. Nenechte se proto o něj připravit nějakými psychologickými překážkami, jsou to krevety, nikoliv červi :)
Houby
Na téma hub není třeba se příliš rozepisovat. Každý pořádný vandrák si z hub někdy jídlo dělal a ví jak je využít.
Omezíme se tedy na podstatné informace ohledně druhů hub. Rusové nám říkali, že jíst se dají úplně všechny houby. My se zpočátku omezovali na pýchavky, které dobře známe z domova. Později jsme se odhodlali k experimentům s červenými a fialovými holubinkami. Když jsme pak viděli Mirka Jakeše tahat z kapes a krájet do jídla opravdu všechny možné houby, pustili jsme se do toho také naplno. Nevím, zda to znamená, že opravdu všechny houby na Svalbardu jsou jedlé, vím jen, že z ničeho, co jsme sebrali a snědli, jsme neměli žádné potíže. Doufám, že to nebylo jen štěstí...
Pýchavky mohou být i velké (vlevo). Kozáci v porostu trpasličí břízy (vpravo).
Zvláště lze ke sběru doporučit kozáky, které ale rostou převážně v porostech vzácné trpasličí břízy. Jižní svahy Colesdalenu jsou jediným místem, kde jsme je sbírali.
Protože často sbíráme za pochodu do kapsy, není od věci zaměřit se na houby, které se hned nerozmačkají. Na suchých místech tundry rostou houby, snad ryzce, s bílými tvrdými a poměrně velkými plodnicemi které nerostou nad zem, jen ji kolem sebe rozhrnují. Ukázalo se, že si svou tvrdost uchovávají i v jídle, tak je lze doporučit těm, kterým houby připadají slizké.
Netypicky popraskaná holubinka na suchém místě (vlevo). Ryzce, mívají velké tvrdé plodnice (vpravo).
Jedli jsme druhy uvedené na obrázcích a několik dalších. Jsme stále v pořádku. Přesto se zříkám veškeré zodpovědnosti za zde uvedené informace o neškodnosti hub. Vím, že jsem laik. Popisuji své zkušenosti, které mohou obsahovat značnou dávku štěstí. Pokud to tady bude číst někdo, kdo může přispět odborným názorem, budu vděčný za e-mail
