Z Longyearbyenu k úplnému konci do Prahy
23. srpen 2008 (sobota)
 1 |
 2 |
 3 |
 4 |
 5 |
 6 |
 7 |
 8 |
 9 |
 10 |
 11 |
3:50 Letiště LYB. Teď už čekáme na odlet opravdu. A nebylo to triviální. Nejprve nám dáma za přepážkou po zvážení mého batohu (30,8 kg) oznámila, že nám hrozí nadváha a že jí budeme platit. Také, že budeme platit za převoz zbraně. To, že mi nabídla použít otisk prstu místo palubní vstupenky, tím mě už neobměkčila. Naše celková váha zavazadel byla 100,2 kg včetně podkladových táců, na které nás donutila odkládat batohy (2,5 kg každý). Mám pocit, že kdybych se neozval, naúčtuje nám i ty tácy. Takhle jsme zaplatili něco kolem 15 kg nadváhy stejně jako cestou tam. Pytel s parohy váží 5,5 kg, tak i bez něj by nadváha byla.
Vzápětí nás vyvolávali znovu. Šli jsme dozadu a paní od bezpečnosti nám ukázala, že v Martinině báglu je něco divného. Vybalil jsem dělbuchy a bylo to ono - nesmí se přepravovat letadlem. Tak jsme jí je nechali. A nebyl jsem tam naposled. Moje puška nemá cestovat v jednom pytli se závěrem. Tak jsem ho přendal do Martinina báglu.
Pak jsme prošli bezpečností a kupodivu v pořádku i s našimi přerostlými palubními zavazadly. Tak teď čekáme v nové hale a jednou prosklenou stěnou koukáme na fjord a druhou na letadlo.
13:50 Dálnice na jih od Oslo. Doletěli jsme v pořádku. Snad jsem i spal. Co taky jiného, když snídaně v letadle byla tak hubená, že zábavu nepřinesla. Na co koukat nebylo ani po startu. Jen na chvíli jsme vidělivrcholky hor mezi dvěma vrstvami mraků.
Po přistání šlo všechno rychle, pasovka i hladké vyzvednutí zavazadel. Proseděl jsem totiž nějakou dobu na záchodě, tak se pak už na nic nečekalo.
K autu jsme dorazili okolo 9:15. Cestou bylo kolem silnice obrovské množství hub, klouzky, kozáci i křemenáče. Nikdo to tu asi nesbírá. Auto vypadalo v pořádku. Ale nestartovalo. Až když jsme ho roztlačili z kopce, se chytlo. Potom jsme ho nechali běžet a jali se převlékat a strojit na střechu zahrádku a rakev. Auto nás vypeklo tím, že začalo vařit vodu do chladiče. Velké leknutí. Ale než jsme ho dostrojili a vykonali zdvořilostní návštěvu u hostitele, vychladlo to a mohli jsme jet.
Zpět k letišti jsme přijeli někdy okolo 10:15. Naložili jsme a vyrazili. Auto už nás ničím dalším neoblažilo.
Okolo 12:30 jsme přijeli do Oslo, do oblasti muzeí s námořní tématikou, kterou jsme si našli na mapě z letištních informací. Naším cílem bylo muzeum Fram. Prostě jsme museli vidět tu loď, nejpevnější dřevěnou loď na světě, která dokázala tři roky driftovat zamrzlá Severním Ledovým oceánem a později dovézt Amundsena do Antarktidy. Zážitek to byl hezký, expozice je povedená, udělala dojem. Vstup 50 NOK, ale holkám se podařilo prostě prolézt. Asi by to šlo, ale nějak jsme to nechtěli. Za 125 NOK jsem si ještě koupil tričko. Skoro tak, jako expozice Fram, mě potěšilo, že před muzeem je na břehu Amundsenova Gjoa. a hned vedle ní kotví malé historicky stylové plachetničky.
Návštěva tohomuzea byla vůbec zážitek. Byl tam třeba park se stromy. Padaná jablka a hrušky. Po cestě louky s pasoucími se kravami, na poloostrově hned v centru města. Oslo není město ošklivé, škoda, že nemáme víc času. Ale i tak jsme unaveni a cesta do Trelleborgu bude ještě krušná...
24. srpen 2008 (neděle)
2:05 Trajekt v Sassnitz. Právě jsme nastoupili do auta těsně před přistáním. Prospali jsme celou cestu. Cítím se skoro dobře.
Do Trelleborgu jsme dorazili něco kolem 20:15. Nejprve jsme uvízli v nějaké frontě, ale rychle se ukázalo, že jde jen o železniční přejezd a za ním se jelo kus dál. Ve směru na Sassnitz jsem bez problémů koupili lístek a zařadili se do dvouhodinové fronty. Loď opravdu odjela celkem podle plánu v 22:15. Dost se nám ulevilo, že jsme se na loď dostali tak snadno. Akorát nebylo při čekání vůbec co dělat.
Cesta z Oslo byla také nečekaně hladká. Někde za norsko-švédskou hranicí jsem převzal řízení a s nízkým respektem k rychlostním limitům odjel někam za Goteborg. Tam už mi to Schami vzal a přes nepřízeň počasí jsem dojeli včas. Pršelo hnusně, ale moc o tom nevím, spal jsem.
7:00 Dálnice asi 100 km severně od Drážďan. Po opuštění trajektu jsem dostali pomoc z domova v podobě podpůrného a zásobovacího vozidla. Můj otec si udělal výlet na Rujánu a přijel nám naproti. Přivezl od Pavly perník a lahve sladkého čaje, což výprava přivítala s povděkem. Přeložili jsme část nákladu a dál jedeme tak, že já nebo Schami řídíme Favorita a ten druhý odpočívá v druhém autě. Jde to dobře, i když za Berlínem začalo zas pršet. Plánujeme, kde se v Čechách zastavíme na jídlo. Je brzo, asi až v Praze.
14:00 Nusle. Konec akce, začátek uklízení. Hranice jsme překročili v 8:30 po dálnici z Drážďan na Ústí. V Praze jsem byli okolo 10:00, v 10:30 jsem na Pankráci začali hledat hospodu, kde nám v neděli dopoledne dají parádní oběd. Dali nám v 11:00 u Klokočníka. Ve 13:15 jsem se pak s ostatními rozloučil u loděnice.
Na konci cesty je také loučení...