To jsme se takhle jednou s otcem rozhodli, že je na čase se zas jednou podívat za příbuznými do Sioux City v Iowě. Cesta byla tentokrat naplánovana v hlavní sezóně. Odlet 30.července návrat 23.srpna. Protože si zrovna zkouším učitelské zaměstnáni, nemohu cestovat na delší dobu mimo prázdniny. Zakoupili jsme letenky na přímý let z Prahy do Atlanty se společností Delta Airlines. Pokud následující zážitky vyzní jako negativní reklama, bude to nejspíš tím, že jsme opravdu nebyli s poskytnutými službami spokojeni. Ve srovnání s Continentalem tři roky předtím, byla cesta skutečně hrozná.
Let měl startovat ve 12:35 z Ruzyně a po příletu do Atlanty jsme měli mít asi dvě hodiny na přestup. To by bylo vše tak akorát, bez zbytečného honění i bez zbytečného čekání. Bohužel, dvouhodinové zpozdění bylo hlášeno již při našem příchodu na letiště. Ačkoliv jsme nový termín startu dodrželi, běhěm letu se zpoždění nezmenšilo a po přistání jsme museli ještě čekat, až se uvolní stání, aby nás vůbec mohli začít vykládat.
Letiště v Atlantě pro nás znamenalo fronty a zase fronty. Ta první byla na imigračním, velká hala, dlouhá řada přepážek, z nichž v provozu byly tři... Pravda, úředník, ke kterému jsme se dostali, se s ničím zbytečně nezdržoval. Zavazadla jsme také získali rychle. Pak nás čekala fronta u Delty, abychom zjistili, co s námi, když nám uletěl spoj. Zkusili nás nacpat do zpožděného letu do Omahy v 21:30, který ale byl plný. A tak jsme v další, dlouhé, frontě získali rezervaci na let ráno v 0857 a kupóny na jídlo a na hotel. Ty jídelní (snídaně a večeře pro každého) byly v hodnotě $7, což stačilo sotva v bistru na letišti, rozhodně ne v hotelu.
Takto jsme měli možnost seznámit se s hotelem Sheridan Gateway. Docela luxus. Ale pizza za $17 a pivo po $5. A k čemu je luxus, když člověk stejně blbě spí kvůli časovému posunu a vstává se v 6:00. O cestě do hotelu narvaným hotelovým mikrobusem také nemá cenu se šířit. Už jen čekání na něj ve vlhké horké noci letní Atlanty na přecpaném parkovišti za letištěm byl zážitek trvalé kvality...
Ráno jsme odletěli podle plánu, stihli jsme snídani i frontu na palubní vstupenku a další frontu na bezpečnostní prohlídku. Žádná další smůla nás už nepronásledovala, po přistání v Omaze jsme našli svá zavazadla v pořádku. Zavazadla jsme v Ruzyni samozřejmě nechali zabalit folií (za 75 Kč jedno), což od jisté špatné zkušenosti dělám důsledně. Mohli jsme se tedy začít starat o auto.
Půjčovna Alamo dodala stříbrného Saturna, který v podstatě celou cestu dobře sloužil. Půjčení bylo ke vzájemné spokojenosti dohodnuto už v Praze, slečna Simona Rantiminputrová odvedla dobrou práci.
Poslední kus cesty po známé dálnici I-29 proběhl sice v mlze ospalosti z časového posunu, ale hladce a bezpečně až k domečku v S.Cecelia na Morningside v Sioux City.