Pouť na Balos

IMG_3427.JPG
IMG_3427.JPG
IMG_3429.JPG
IMG_3429.JPG
IMG_3430.JPG
IMG_3430.JPG
IMG_3431.JPG
IMG_3431.JPG
IMG_3432.JPG
IMG_3432.JPG
IMG_3433.JPG
IMG_3433.JPG
IMG_3434.JPG
IMG_3434.JPG
IMG_3436.JPG
IMG_3436.JPG
IMG_3437.JPG
IMG_3437.JPG
IMG_3438.JPG
IMG_3438.JPG
IMG_3439.JPG
IMG_3439.JPG
IMG_3440.JPG
IMG_3440.JPG
IMG_3441.JPG
IMG_3441.JPG
IMG_3442.JPG
IMG_3442.JPG
IMG_3443.JPG
IMG_3443.JPG
IMG_3444.JPG
IMG_3444.JPG
IMG_3445.JPG
IMG_3445.JPG
IMG_3446.JPG
IMG_3446.JPG
IMG_3447.JPG
IMG_3447.JPG
IMG_3448.JPG
IMG_3448.JPG
IMG_3455.JPG
IMG_3455.JPG
IMG_3457.JPG
IMG_3457.JPG
IMG_3458.JPG
IMG_3458.JPG
IMG_3459.JPG
IMG_3459.JPG
IMG_3462.JPG
IMG_3462.JPG
IMG_3463.JPG
IMG_3463.JPG
IMG_3465.JPG
IMG_3465.JPG
IMG_3467.JPG
IMG_3467.JPG
IMG_3468.JPG
IMG_3468.JPG
IMG_3469.JPG
IMG_3469.JPG
IMG_3472.JPG
IMG_3472.JPG
IMG_3473.JPG
IMG_3473.JPG


15. červen 2005

Poslední velký výlet - stezkou na západní straně poloostrova k plážím na Balosu. O existenci té stezky mluvil v Praze jeden můj známý a pak ještě hostinský v Platanu, mapa ne. Nicméně stezka existuje a je místy značena modrým sprejem. Je třeba ji nalézt někde za kozími vrátky na konci polní cesty u staré Falasarny. Vede do kopce a je dost zřetelná, ale na stráních dále na sever se ztrácí. Pokračovat je možné po vrstevnici až k okraji rokle. Podle něho jsem šel do kopce a opět se napojil na stezku v místě, kde do rokle sestupovala. Prekonání téhle rokle je docela strmý travers, ale není to nejhorší.

O kus dál spadají hory do moře v opravdu nezdravém úhlu. Stezka nejprve mate tím, že klesá až k moři, budí naději, že je třeba možné to nepříjemné místo překonat někde dole. Není. Od moře se stoupá rovnou nahoru, až se někde na úrovni možná 200 metrů přejde na tu příkrou část. Tam mi některé úseky přišly až příliš, hlavně suťová pole končící v nízkém keři na hraně srázu snad kolmého. Jakkoliv mi ta cesta přišla neuvěřitelná, byla pořád značená modrými skvrnami. Vysvětluji si tu náhle vysokou frekvenci značení tím, že by tam opravdu nebylo dobré ze "schůdné" cesty sejít.

Nakonec jsem se dostal do sedla, které zezdola vypadalo jako malý zub vysoko ve skalním hřbetu zakrývajícím výhled dál na sever. Tam odtud se šlo již mnohem snáze a hlavně z kopce. Jedinou velkou překážkou byl kozí plot, skrz který tentokrát branka nevedla, ale dal se s trochou snahy prolézt. Stezka za ním se pak opět vytratila, ale teď už to nevadilo, na mnoho odstínů modři pláží Balosu jsem se díval po celou dobu sestupu...

Na Balosu pekelně foukalo. Hostinský z místní taverny mě poslal kamsi do křoví, když jsem se ptal, kde bych si mohl bezpečně rozdělat vařič. Sice jsem tajně doufal v propustku do jeho kuchyně (mohl si to dovolit, neměl tam nijak rušno), ale tohle bylo lepší, rozhodně stylovější. V těch křovinách bylo několik obydlí, hotová vesnička, místních solařů a hlavně úplné závětří a klid.

A na větrném, ale krásném Balosu, který se na noc také úplně vyprázdnil, jsem strávil poslední tuláckou noc. Taverna měla dobré víno...