Na Elafonissi
13. červen 2005
Den rozloučení s oblastí Lefka Ori. Vyrazil jsem brzo ráno, cesta přede mnou byla dlouhá. Šel jsem přes antický Lissos, z nějž zbylo několik zřetelných obrysů, opracovaných kamenů a mozaika na zemi. Je tam také vydatný pramen kvalitní vody. Po necelých 4 hodinách jsem dorazil do přístavu v Paleiochoře.
Další cesta vedla již po silnici krajinou o poznání kultivovanější, než byla divoká příroda, na niž jsem si za poslední dva týdny zvykl. Zkoušel jsem stopovat a opravdu jsem po nějaké době uspěl a získal k dobru pár kilometrů až na konec silnice. Tam se vrátila atmosféra divoké přírody a stará známá stezka E4 mě zase jednou vedla podél pobřeží. Cílem byl jihozápadní cíp Kréty, ostrůvky a pláže Elafonissi. Prvně jsem je zahlédl docela zdaleka, ale cesta tam snadná nebyla.
Asi v polovině téhle druhé etapy pochodu je jeden vydatný pramen mezi oleandry kousek nad kapličkou. Odpočal jsem si tam a přišlo mi to vhod. Na závěrečný kus cesty mě opustila stezka. Vedla zřejmě podél pobřeží, kde jí i se značením pohltily písečné přesypy. Vystoupal jsem na kultivovanou planinu a tam jsem po zemědělských cestách došel až na hlavní silnici na Elafonissi, po níž jsem se již dostal k plážím
Přechod ze Sougie až na Elafonissi nedoporučuji. Je to příliš daleko a cena za celodenní pochod ve vedru je zbytečně vysoká, což jsem měl poznat naplno ještě později. Je lepší využít příbřežních lodí nebo pochod rozdělit.
Elafonissi ale stojí za vidění. Někdy v 1600 odjíždí loď a linkové autobusy. Turistické autobusy a osobní auta se začínají trousit pryč brzy poté a to krásné místo zůstane opušťěné. Na ostrově, který je národním parkem, se oficiálně nesmí tábořit. Ačkoliv by nikoho nenapadlo to tam kontrolovat, nepřišel jsem na důvod, proč si sám udělovat vyjímku a tak jsem stejně pohodlně přetábořil na pláži.