Evropa u nohou
6. červen 2005
Podařilo se nám vyrazit ještě když slunce stálo nízko nad obzorem. U taverny jsme doplnili vodu, která prý dlohodobě pitná není, ale na pár dní neuškodí. Gavdos je na vodu chudý. Slyšeli jsme, že místní tu dali někomu napít vody - asi bych si tady takového daru velmi vážil.
Přešli jsme skoro celý ostrov od severu k jihu. Několik malých vesniček, kterými jsme procházeli, působilo zuboženým, zaprášeným a rozpadlým dojmem. Docela mě překvapilo, že místní zemědělství zahrnuje i pěstování obilí - ovsa a ječmene. Ta vyprahlá kamenitá půda možná nebude tak chudá. Jinak tu samozřejmě nechybí všudypřítomné kozy. Nedaleko vesničky Vatsiana nám zastavil místní zemedělec s pick-upem a tak jsme měli možnost svézt se pár set metrů na korbě vedle 500litrového sudu s vodou. Nevím, jestli to natřásání stálo za to, ale pán byl tak ochotný, že nešlo odmítnout.
Poslední kus cesty na jih vedl již velmi pustou a přírodní oblastí po upraveném turistickém chodníku. Po něm jsme došli na pláž Tripiti, z níž vybíhá mys, který je nejjižnějším bodem Evropy. Je na něm vtipný malý monument v podobě velké židle stojící na kompasové růžici zády k jihu, tedy čelem k Evropě. Nápisy "Smile" a "Relax" napovídají, že se tu často pózuje před foťákem. I my jsme něco vyfotili.