Cesta...

Pondělí, 20. září, vydali jsme se na cestu. Ráno pršelo a deštěm jsme po ceste projeli několikrát. Na to, jaký kus cesty jsme měli ujet, bylo počasí ideální.

Přejeli jsme Jižní Dakotu na západ. Prérie, prérie a pořád prérie. Zpočátku kultivovaná, dále na západ už jen s nějakým tím dobytkem. Ač má tenhle typ krajiny své půvaby, z auta začne po několika hodinách nudit. Ostatně dlouhé cestování autem unavuje vždy. Tohle měla být a byla nejdelší etapa, kterou jsme jeli v kuse - 448 mil (717 km).

V Black Hills, těsně po přejezdu do Wyomingu, jsme si u pumpy všimli zas jednoho problému s netěsnící pneumatikou, tentokrát vpředu. Mohlo to mít něco společného s mým nezvládnutým pískem u Newcastlu, ale vesnický opravář to považoval spíš za vadu materiálu (slovy jako "junk" a "shit" nešetřil).

V té vesnici nám poradili tábořiště u Devil's Tower, kam jsme chtěli jet. Bohužel to bylo KOA a příliš drahé na poskytované služby ($21.38, tři lidi, jedno auto). Ale tábořili jsme přímo pod Ďáblovou věží, která se pochmurně tyčila nad krajinou s vrcholem zabořeným do nízkých šedivých mraků. Počasí se nám slušně zamračilo a Black Hills svou pošmournou temnotou dostávaly svému jménu.