Yankton
Ještě v sobotu 18. září večer jsme dorazili do kempu ve státní rekreační oblasti Lewise a Clarka (výprava tech pánů v kraji opravdu zanechala stopy, soudě podle místních jmen) u přehradní nádrže nedaleko Yanktonu v South Dakotě. Cestou, hned na začátku se mi smykem na pisku povedlo strhnout levou zadní pneumatiku, což si vyžádalo poměrně levnou a ochotnou opravu u pumpy v Newcastlu.
V kempu jsme se setkali se Stuartem a Leolou a utábořili se u nich.Pojedli jsme steaky, popili piva (kupodivu s citronem se Corona dá pít) a vůbec jsme se dobře poměli. Druhý den byla na plánu výprava s člunem.
V neděli 19. září bylo větrno a jezero bylo dost rozvlněné. Ano, na Špicberkách jsem byl s menší loďkou na větších vlnách, ale tady mi to připadalo přeci jen trošku na překážku dobré pozdně letní zábavě. Nebylo. Vypluli jsme z chráněného přístaviště, vítr nevítr, a vydali se k jižnímu pobřeží jezera. Vysoké břehy tam dobře chránily před větrem až do vzdálenosti překvapivě velké, takže koupání a letních radovánek vůbec jsme si pod žhnoucím sluníčkem užili dost.
Také jsme přistáli v ůstí jednoho malého údolíčka u břehu, který vypadal velmi divoce, přírodně a nekultivovaně. Nedalo mi a zmizel jsem v roští, abych si trošku o samotě užil místní divoké přírody. Stromy v lese nad okrajem útesu skýtaly hezké pohledy. Jen jsem měl občas strach, aby se pode mnou neutrhl okraj. Hornina to byla jasně sedimentální a nepříliš pevná. Dole u vody jsem zjistil, že je v ní ohromné množství zkamenělých mušliček.
Nasbírali jsme nějaké dřevo na oheň a jeli zpět na větrem šlehané severní pobřeží. S větrem se asi tadu na Velkých pláních musí počítat. Vzpomínal jsem, co jsem se s ním natrápil před těmi lety na tenise, hlavně tehdy v Des Moines na státním přeboru...
Večer zase steaky a pivo a rád jsem šel spát unaven nezvyklou námahou plavání, na které nejsem tak úplně zvyklý. Byl to hezký den, prosluněný tak, že bych těžko věřil tomu, co nám počasí připraví.